Zákon o zdravotních službách stanoví právo pacienta vyžádat si druhý názor od jiného poskytovatele zdravotních služeb či lékaře. Původní poskytovatel zdravotních služeb je přitom povinen zajistit, aby jinému poskytovateli, či lékaři, zpřístupnil informace vedené o zdravotním stavu pacienta ve zdravotnické dokumentaci, které jsou pro poskytnutí druhého názoru nezbytně nutné.
Tato služba není hrazena z veřejného zdravotního pojištění, proto si ji musí zaplatit pacient. Jsou-li v rámci konzultačních služeb prováděny určité zdravotní výkony (např. laboratorní vyšetření) hrazené ze zdravotního pojištění, jsou z něj také hrazeny.